Jeskyně Na Špičáku - charakteristika
JESENICKÝ KRAS
Tak lze zjednodušeně nazvat sérii velkých těles i menších ostrůvků krystalických vápenců – mramorů, vystupujících ze složitě zvrásněných komplexů metamorfovaných hornin i hlubinných magmatitů geologických jednotek lugické a moravskoslezské oblasti v Králickém Sněžníku, Hanušovické vrchovině, Hrubém Jeseníku, Rychlebských horách a Zlatohorské vrchovině Východních Sudet na severní Moravě. Ve vápencích zde vznikly četné povrchové i podzemní krasové jevy, zejména závrty, ponory a vývěry vod i jeskyně. Jenom jeskyní a propastí je zde evidována stovka.
JESKYNĚ NA ŠPIČÁKU
-
Prostupuje vrchem Velký Špičák (516 m n.m.), který je vrcholem krasového kuželu, vystupujícího ze sedimentů kontinentálního ledovce mezi obcemi Písečná a Supíkovice v Supíkovické pahorkatině, 10 km severně od města Jeseník. Ve starší literatuře byla též nazývána Supíkovická jeskyně nebo Jeskyně v Supíkovicích (Tropfsteinhöhle in Saubsdorf).
-
Převážně horizontální labyrint chodeb, puklin a síní vytvořily vody povrchových toků v krystalických vápencích - mramorech, ale jejich neobvyklé tvary jim vtiskla podzemní jezera tavných vod z kontinentálního ledovce, který zejména v předposlední době ledové zasahoval od severu až na naše území.
-
Celková délka všech dosud známých chodeb činí 410 m s výškovým rozpětím (denivelací) přes 10 m, vchod leží 439 m n.m., východ 437 m n.m.
-
Návštěvní okruh je dlouhý 220 metrů a jeho prohlídka trvá 35 min.
-
Prohlídka je možná i pro vozíčkáře a další osoby s omezenou pohyblivostí, do jeskyně vstupují východem (který je bez schodů).
-
Teplota vzduchu v jeskyni je konstantní 8 °C, relativní vlhkost vzduchu okolo 95 %.
VZNIK A VÝVOJ JESKYNĚ NA ŠPIČÁKU
Na tektonicky narušené vrstvy mramorů, které budují Velký Špičák a jeho okolí, výrazně působily srážky i povrchové vodní toky. Rozpouštěním kalcitu postupně rozšiřovaly pukliny, vytvářely podzemní kanály, kterými voda odtékala do vznikajících údolí a pomalu vytvářely jeskynní labyrint. Za podmínek, které panovaly na většině území dnešní České republiky, by jeskynní systém pod Špičákem dnes pravděpodobně sestával z úzkých puklinových chodeb, možná i pro člověka neprostupných. Severský kontinentální ledovec, který se zejména v předposlední době ledové (saalské) zhruba před 150 tisíci lety zastavil až o naše pohraniční hory, však významně ovlivnil další vývoj jeskyní.
Při oteplování a pozvolném ústupu ledovce modelovaly jeskyně i jeho tavné vody. Výrazně agresivnější ledovcová voda urychlila vývoj podzemních dutin a protože v nich po velmi dlouhou dobu tvořila trvalá podzemní jezera, způsobila zejména jejich rozšiřování. Nejaktivněji rozpouštěla vápenec při hladině jezer, takže podzemní chodby dostávaly neobvyklý srdcovitý profil a v celém systému vznikla výrazná horizontální úroveň stropů a výklenků. Tato geneze a modelace jeskyně nemá u nás obdoby a i v jiných zemích je velmi vzácná. Do světové odborné literatury byl tento fenomén uveden právě na příkladu Jeskyně Na Špičáku.
Zajímavost:
SLEZSKÁ CARARRA
Mnoho zarostlých jam, skalních stěn a zapomenutých bloků, hromady kamenů a sutě svědčí o tom, že supíkovické vápence byly na mnoha místech dobývány už od středověku. Téměř bílý, hrubě krystalický vápenec, prokreslený barevnými šmouhami, vystupuje od Špičáku přes Supíkovice a Velké Kunětice až do Polska. Byl dobýván na pálení vápna i jako stavební kámen, ale zaujal především jako krásný a dobře opracovatelný dekorační kámen. Hnědá slída flogopit jej zbarvuje do hněda až fialova, zrna diopsidu do zelena (zelenavému od Supíkovic říkali kameníci „divoký mramor“ a neměli jej rádi pro jeho tvrdost a špatnou leštitelnost).
Mramor se vylamoval, a v posledním z lomů vylamuje dosud, ve velkých blocích, z nichž se tesaly ozdobné prvky staveb, reliéfy, pomníky i sochy, nebo se rozřezávaly na dekorativní obkladové či dlažební desky. Kolem poloviny 19. století jezdili formani ze Supíkovic s vápnem a mramorovými pomníky až do dnešního Maďarska, Polska a na Ukrajinu.
V roce 1901 bylo lomů na mramor jen v okolí Supíkovic a Velkých Kunětic devatenáct. V největším z nich se ročně vytěžilo až 2000 m3 kvalitních bloků. Roku 1885 byla v Supíkovicích (Saubsdorfu) založena Zemská odborná škola pro mramorový průmysl, později Odborná škola kamenická, která zanikla až s vystěhováním německého obyvatelstva v roce 1945. Škola vychovala mnoho uměleckých kameníků a šířila slávu supíkovického mramoru do celé Evropy. Podmínky pro přijetí ke studiu byly tři: ukončení obecné školy, čtrnáct roků života a tělesná způsobilost pro kamenickou práci. Vyučování bylo bezplatné a 24 žáků pobíralo stipendium 60 zlatých ročně. Krásné výrobky ze supíkovického mramoru se staly součástí řady významných evropských staveb, mezi nimi i Pergamon musea v Berlíně. Patrně nejslavnějším supíkovickým sochařem byl Josef Obeth (1874–1961), autor Priessnitzova sousoší v Jeseníku, které vytvořil v roce 1909.
Sláva supíkovického mramoru i supíkovických kameníků vydobyla Saubsdorfu přízvisko „Slezská Cararra“.